Slovinštiny až nad hlavu
Tak mám za sebou první dva dny v práci a jsem úplně mrtvá, jen nevím, zda jsem unavená víc fyzicky nebo psychicky:-).
V pátek v poledne jsem dle domluvy přišla do kavárny a se všemi z pracovního týmu se seznámila. Vyfasovala jsem dvě oranžová trika (líbí se mi, kéž bych si mohla jedno nechat na památku), čepici a barmanskou zástěru a byla postavena k asi 30 druhům zmrzlin. A hned mohlo začít školení ve slovinštině, jak to v baru chodí a jak se dělají zmrzliny.
Tvorba zmrzliny je kapitola sama pro sebe. V každém zásobníku se zmrzlinou je umístěna velká lžíce, kterou se vytvoří kopeček. Kleště se prakticky nepoužívají, pouze v případě že je zmrzlina v zásobníku velmi tvrdá a lžící by to bylo složité a zdlouhavé. Postup tvorby kopečku je velmi stručně takovýto: lžící se odebere dostatečné množství zmrzliny a to se několikrát dokola podebírá a otírá o stěnu zásobníku, dokud nevznikne pravidelný a dostatečně velký bobek zmrzliny, který se pak hodí na kornout. Musím říci, že je to celkem umění. Kopečky jsou pak tímto postupem mnohem větší (asi 2 krát) a samozřejmě že i dražší než u nás. Legrace začíná, jestliže si někdo poručí dva kopečky (což jsou naše 3-4 ). Naskládat to tam, aby to do půl minuty nespadlo, to už chce trochu praxe.
Prodej zmrzliny je krom samotného stání u chladícího zařízení i poměrně fyzicky náročný. Na pravé ruce mi pozvolna začínají růst svaly a po pátku jsem měla krom mozolů na dlani i namožené zápěstí a prsty. V sobotu jsem díky tomu ty lžíce ani pořádně neudržela. Ale už se mi zas do zápěstí vrátil cit i síla, takže snad už to bude příště lepší.
Obvykle děláme v kavárně ve čtyrech, dvě u zmrzliny a dvě na baru. Někdy však přijde v jednu chvíli tolik lidí, že běháme u zmrzliny i tři. Krom platu dostáváme i bonusy, které se skládají z ochutnávek zmrzlin, zákusků a nealkoholických nápojů, takže asi určitě ztloustnu.
V pátek mi bylo ještě názorně předvedeno, jak se pracuje s pokladnou (už mohu být u zmrzliny prakticky sama) a probíhá úklid. Ten je takovou malou rozcvičkou a protažením po práci. Co mě však zaujalo, byl automat na džus, který holky otevřely a čistily. To jsem ještě vážně neviděla. V automatu jsou totiž pomeranče, které padají do odšťavňovače a ven vytéká čerstvá pomerančová šťáva.
Po dvou dnech prožitých prakticky jen ve slovinském jazyce, jsem se v sobotu složila odpoledne do postele s bolestí hlavy a okamžitě tvrdě usnula. Ale i tak se mi tam moc líbí a těším se, až tam půjdu znovu. Práce je totiž fajn a kolektiv velmi příjemný, všichni se tam o mě starají a pomáhají mi.