Parlament Pub a pivovar Union
Parlament Pub
17. 3. 2008
Ačkoliv se v posledních dnech snažím udělat co nejvíce práce v zapsaných elektronických kurzech na MU, webovkách a všech dalších věcech, co na mě koukají ze všech rohů, vydala jsem se večer na pravidelnou pondělní erasmáckou party v Parlament Pubu. Mejdany tu obvykle začínají kolem 22. hodiny (což je na naše poměry trochu pozdě) a většina lidí přichází mezi jedenáctou hodinou a půlnocí. Zpočátku jsem se bavila převážně s Čechy, po vypití jednoho Bambusu a rozproudění zábavy jsem se začala trochu víc družit i s ostatními národnostmi.
Kolem půlnoci dorazila dost zvláštní skupinka černochů včetně slečny, která toho měla opravdu extrémně moc před sebou i za sebou a těmito svými částmi těla neustále strkala do stolku, až se jí nakonec podařilo shodit a rozbít skleničku. Obsadili větší část původně českého koutku a na "průser" bylo zaděláno.
Jedním z černochů jsem byla požádána o tanec a protože odmítat by se nemělo (příště už raději zapomenu na tradice, slušné vychování a bude klid) šla jsem si zatančit. A tak jsem se mimo jiné dozvěděla, že jsou všichni z Kuby a učí v Lublani Salsu, taky jak strašně se mu líbím a následně, že až opustím svého imaginárního vymyšleného přítele (ještě že umím trochu lhát, jinak bych se ho už asi nikdy nezbavila), takže na něho nemám zapomenout. Celou dobu (upozorňuji že na rychlou hudbu) vymýšlel všemožné triky, jak se na mě co nejvíc nalepit, naštěstí mu moc nevycházely. Kdyby byl aspoň trochu hezký nebo sympatický, ale vážně nebyl ani jedno.
Následně jsem si zadělala na trapas, když jsem se seznámila s Australanem z Melbourne s typickým (a pro mě nezvladatelným) anglickým akcentem a výslovností. Nic netušíc jsem si zprvu nechala některé věty opakovat i několikrát, abych pochytila víc než každé páté slovo. Následně jsem si myslela, že je z Rakouska (Austria vs. Australia) a pořád nechápala, kde že je to známé město Mebern.
Korunu celému večeru nasadil Španěl Roberto, který k nám chodí několikrát do týdne za Maicou a mimo jiné mi volal i sanitku, když teprve asi po pěti minutách hovoru jsme se dobrali k tomu, že se známe. Alkohol prostě někdy způsobuje ztrátu paměti.
Ráno poté a pivovar Union
18. 3. 2008
Druhý den ráno rozespalá, trochu mimo a bez brýlí jsem se dívala na protější střechu a přemýšlela, jestli ta střecha byla vždycky bílá nebo ji někdo přes noc natřel. Po zjištění, že i další střechy a auta jsou čímsi přetřena, mi teprve postupně došlo, že ten noční déšť se změnil v sníh. Navíc jsem se ještě vyděsila myšlenkou, jak a hlavně kdy dostanu své kolo, které zůstalo od předchozího večera v centru města, zpět před kolej. Avšak na velké přemýšlení nebyl čas, jelikož v plánu byla dnes prohlídka lublaňského pivovaru Union.
Zde nás přivítala mladá slečna a po pár úvodních slovech nás vzala do promítacího
sálu a pustila nám krátké propagační video o historii pivovaru a současné produkci. Následně jsme si prohlédli muzeum věnující se zpracování surovin, výrobě piva, skladování, přepravě i konzumaci. Z muzea jsme se přesunuli do plnírny alkoholických nápojů a poté do plnírny nealkoholických nápojů. Druhá zmíněná plnírna se nachází v budově na obrázku a je zde současně umístěn sklad palet čítající 12 pater, mezi kterými se pohybuje vysokozdvižný výtah. Celá prohlídka je zakončena ochutnávkou zdejší produkce dle výběru, bohužel zde jsem již chyběla, protože jsem musela být na jiném místě.
Víc informací o pivovarském muzeu zde.