Nový vítr do plachet
Již delší dobu mám pocit, že mi tu něco schází. Že jen počítám, zda se vejdu do stipendia a trávím spoustu času znuděně u počítače nebo v knihovně a nic mě dostatečně netěší. Jako blesk z čistého nebe pak jednoho večera přišel nápad, že se tu pokusím najít nějakou práci a dostat se tak trochu mezi lidi. Vybavila se mi totiž slova jedné slečny, co tu byla loni na Erasmu a velmi si chválila práci i její dostupnost. A tak jsem začala googlit a brzy jsem měla celkem jasnou představu o tom, kam bude třeba zajít, co k tomu bude třeba zajistit a jaké pracovní nabídky a částku na hodinu mohu očekávat.
A tak jsem druhý den vyrazila po škole do Modrého studenského servisu vyplnit formulář s osobními údaji a získala kontakt na supermarket, kde jsem měla doplňovat zboží do polic.
Ihned poté jsem jela na finanční úřad zřídit si daňové číslo (tzv. davčna številka), bez kterého tu prostě nelze nic dělat. Tento úřad se nachází v budově, která je bludištěm chodeb, několika podlaží a nedostatečně označených dveří. Podle informační tabule v přízemí měl být úřad v 6. patře. Sice tam nějaké oddělení bylo, ale ne to, které jsem hledala. Nalistovala jsem průvodce Erasmáka a zjistila, že hledaný cíl je ve druhém patře. Čekaly mě nedostatečně označené dveře, ale aspoň s úředními hodinami. Bohužel nebyly to ty správné a byla jsem odeslána k jiným dveřím v témže patře, ale ani ty nebyly ty správné, jelikož jsem cizinka bez povolení k pobytu. A takové případy se řeší v patře prvním v oddělení pro cizince.
Vtipné bylo, že formuláře přede dveřmi byly jen ve slovinštině se slovinským návodem, jak formulář vyplňovat. Také informace o tom, ze potřebuji ofocený doklad totožnosti byl ve slovinštině. Trochu rozpačitě jsem s napůl vyplněným papírem vstoupila dovnitř a doufala, že mi dáma uvnitř objasní některá z tajemných slov a společně vyplňování dokončíme. Dáma mi však mírně znechuceně a nepřímo vysvětlila, že jsem vlastně debil, který nemá ani kopii dokladu, ani vyplněné kolonky a po chvilce papír v některých částech přeškrtala a nakonec zmuchlala a vyhodila. A k mému úžasu jsem dostala nový papír s překladem do angličtiny, na kterém z původních asi dvaceti kolonek zůstalo asi pět. Druhý pokus byl již úspěšný a na počkání a zdarma jsem získala ono potřebné číslo. Byrokratické kolečko se tak uzavřelo.
O budoucí brigádě zde jsem však měla celkem jasnou představu a tak se mi zrovna příliš nezamlouvalo doplňování zboží v obřím supermarketu. A vzpomněla jsem si znovu na slova oné dívčiny, která říkala, že všude po městě visí ve výlohách nabídky k práci a tak jsem na kole cestou do školy sledovala výlohy. A skutečně! V jedné ulici hnedka tři: obchod s punčochami, s kabelkami a jakési rychlé občerstvení.
Nedalo mi to a hned druhý den ráno jsem se zajela poohlédnout po brigádě do BTC - obří nákupní centrum, které mám od kolejí stejně daleko jako historické centrum. A zde jsem během asi deseti minut, co jsem prošla v jedné hale třemi chodbami s obchody, našla asi deset inzerátů hledajících studentky na výpomoc. Mou představu nejvíce splňovala menší příjemná cukrárna/kavárna, ve které měly zrovna sraz maminky s malými dětmi, které se válely na koberci mezi plyšovými zvířaty. Sebrala jsem všechnu svou odvahu a šla jsem se zeptat. Bylo to trochu lámané jako vždy, ale co:-). Vedoucí, stejně jako personál se zdáli být moc fajn. Slovo dalo slovo a za dva dny mám přijít se zaučit. Budu prý prodávat zmrzlinu, tak doufám, že z toho koukání ještě víc nepřiberu.
A protože jsem šla navíc také kolem pobočky banky, tak jsem si rovnou otevřela studentský účet, na který mi budou posílat peníze a měl by být zcela bez poplatků. Tak uvidíme, jak jim to tady pěkně šlape.
Od myšlenky k činům tedy stačily pouhé necelé čtyři dny, přičemž za dva se dá stihnout registrace v agentuře, získat davčnou številku, otevřít účet v bance a najít (snad?) prima job. No, uvidíme zítra, držte palce.