Lepší (a optimističtější) zítřky
Posledních pár dní se cítím skvěle. Vrátila jsem se po pár dnech z návštěvy v ČR a od té doby, co se vlak přiblížil znovu k Lublani, mám pocit, jak kdybych tu začínala zas od začátku nebo se vracela po dlouhé době na staré známé místo a všechno špatné bylo zapomenuto. Počasí je tu nádherné (už stačila dorazit i první jarní bouřka), příroda je už dávno probuzená ze zimního spánku a lidé tím vším ovlivnění jsou milí a příjemní.
A protože už mám také spoustu energie, je nejvyšší čas začít dělat na diplomce a objevovat krásy Slovinska. Včera jsem poprvé vyrazila do knihovny na katedře, kde jsem se seznámila s knihovním katalogem, prozkoumala dostupnou literaturu atd. Nyní budu dost času trávit právě zde, než se mi podaří přelouskat všechny texty ve slovinštině. Na radu paní knihovnice jsem dneska ještě skočila do knihovny na katedře slavistiky a půjčila si českou beletrii, takže budu konečně číst i něco normálního (už se těším). Odsud jsem to vzala rovnou do mapovny (místnost s mapami a atlasy v různých měřítkách na katedře geografie) a paní mi ochotně vyhledala a půjčila tolik map Slovinska a jeho částí, že teď nebudu vědět kam dřív. Zatím to předběžně vidím o tomto víkendu na kole na Šmarnou Goru a vlakem do Krajnu. Snad bude přát počasí.
Dneska ráno nás tu byl zkontrolovat oskrbnik (ubytovatel) a odnesl si peřiny po Jeleně. Nějak moc mi ta konverzace s ním ve slovinštině nejde (posledně když jsme spolu mluvili se mě ptal, jestli mluvím srbsky a jsem z Brna), ale myslím, že budu mít novou spolubydlící, měla by to snad být Slovinka. Tak možná konečně začnu mluvit taky trochu víc slovinsky.
A dneska jsem měla k obědu fakt výborné lasagne, i když Italka je nedávno dělala ještě o trochu lepší:-).