Bydlení
Úterní ráno bylo ve znamení brzkého vstávání a pochodu přes půl města do ubytovací kanceláře, aby mi zde přidělili vlastní postel. Trochu jsem se obávala, abych podobně jako většina Čechů neskončila na nekomfortní koleji bez internetu, kuchyňky a společným unisex sociálním zařízením. Na tyhle obavy však existuje jedna rada. Jestliže máte zájem o místo na kvalitnější koleji, vykročte si to v ubytovací kanceláři k paní napravo. Je totiž milejší a ochotnější a obvykle nějaké to vhodné místo najde.
Odpoledne po škole jsem spěchala ubytovat se na kolej, abych zde ještě zastihla oskrbnika (ubytovatele). Po mém příchodu mi slečna na vrátnici (studentka vykonávající zde službu) oznámila, že oskrbnik je nemocný a jestli bych nemohla bydlet někde jinde. Nakonec si slečna s problémem poradila a brzy už jsem byla v pokoji.
Bydlím ve 3. patře v pokoji 1312. Je to takový menší byt, do kterého se vstoupí z chodby do kuchyně a následně do dvou dvoulůžkových pokojů. Má to celé jen jednu nevyřešenou chybu, kuchyň a sociální zařízení je nutné odvětrávat přes pokoje, což je občas opravdový zážitek. Jak to u nás vypadá se mrkněte na fotky.
Na pokoji bydlím s Jelenou z Černé Hory, ve vedlejším pokoji je Slovinka Vanja společně se Španělkou Maicou (Maria Carmen), díky níž je na koleji stále veselo.
Jak se opravuje neodtékající odpad
Krátce po mém nastěhování nám přestal odtékat odpad ve sprše a protože se blížil víkend a zůstaly jsme tu s Maicou samy (neumí slovinsky a oskrbnik s údržbářem anglicky), vydala jsem se nahlásit (napsat) závadu na nástěnku. Ačkoliv jsem se velmi snažila, nebyla má odborná (technická) slovinština správně pochopena.
Druhý den brzy ráno přišel (spíše vpadl) údržbář a vyděsil mě obrovským asi půl metrovým francouzským klíčem a začal něco velmi rychle říkat. Po chvíli jsem porozuměla, že se mě ptá, kde nám neteče voda. Pochopila jsem, k čemu že je tedy ten mučící nástroj. Ukázala jsem mu, kde se skrývá náš problém, chápavě se usmál a šel si vyměnit nářadí.
1. 4. 2008
Právě jsem se vrátila po týdnu z ČR a po otevření dveří od pokoje jsem prodělala šok. Zmizela mi spolubydlící. Ze dne na den sbalila kufry a odjela nadobro zpět domů, napsala jen Maice smsku. Myslela jsem, že tu ještě pár týdnů bude, ale nejspíš změnila plány. Mobil má vypnutý, takže jsme se ani nerozloučily.
V pokoji jsem tedy osiřela a této skutečnosti jsem využila nejdříve k přestěhování nábytku a následně k úklidu:-).